logotype
  • "Nechte děti a nebraňte jim jít ke mně; neboť takovým patří království nebeské." Mt 19:14
  • "Nechte děti a nebraňte jim jít ke mně; neboť takovým patří království nebeské." Mt 19:14
  • "Nechte děti a nebraňte jim jít ke mně; neboť takovým patří království nebeské." Mt 19:14
  • "Nechte děti a nebraňte jim jít ke mně; neboť takovým patří království nebeské." Mt 19:14

Katechetika

Jak využívat obrázky

ŘEČ SYMBOLŮ A VÝTVARNÝ PROJEV V NÁBOŽENSKÉ DIDAKTICE

Slovo a obraz

Slovo zůstává a musí zůstat základem církevního zvěstování a vyučování, ale k dětem je potřeba promlouvat také prostřednictvím jejich očí. Před někoho předložit obraz znamená nechat mu prostor pro porozumění jeho smyslu. Obraz se může stát pomocí proti racionálnímu vyprázdnění biblického poselství. Obraz působí emotivně. Obraz nesmí v žádném případě zatlačit slovo do pozadí, nýbrž je doplnit a prohloubit. Řeč a znak, zvěstování a symbol, slovo a obraz patří dohromady. Bez slova zůstává obraz prázdnou slupkou.

 

Kreslení a výtvarné projevy nejsou středem ani cílem, ale prostředkem cesty evangelia k člověku a jeho kreativní odpovědí na ně. Nejde tedy v prvé řádě o umělecké dílo, ale o služebnou funkci výtvarného projevu. Přesto je průvodním záměrem náboženské kresby i rozvíjení dětské fantazie, estetického cítění a tvořivosti. Náboženský obraz a umělecká hodnota se nevylučují. Bible je plná obrazů a přímo volá po výtvarném zpracování! To se netýká jen profesionálních umělců, ale i dětí. Jako příklad uveďme prvních jedenáct kapitol knihy Genesis, které evokují dětskou představivost a výtvarnou tvořivost. Slunce, hvězdy, zvířata, strom s ovocem a had, duha a další skutečnosti biblických příběhů, které je možné vizuálně a výtvarně ztvárnit.

Řeč symbolů

Náboženská komunikace s Bohem se děje pomocí symbolů. Naše dnešní myšlení je fixováno na pojmy a ustálené fráze, s řečí symbolů máme potíže. Bibli je vlastní řeč symbolů a přirovnání. Srov. výpovědi žalmů o Bohu, který je přirovnáván k hradu (Ž 46,8), slunci (Ž 84,12), stínu (Ž 121,5), štítu (Ž 18,31) a dalším skutečnostem z viditelného světa. Duchovní skutečnosti jsou vyjadřovány zcela konkrétními viditelnými jevy. V tom spočívá jedinečnost Ježíšových podobenství a janovských alegorií.

Cesta k pochopení biblického poselství je možná pomocí symbolů, které vycházejí z prostých skutečností dětem z jejich vlastní zkušenosti dobře známých. Symboly a znamení jsou pro děti často účinnější a výmluvnější než množství slov. Uvedení do světa symbolů je důležitou nábožensko-pedagogickou úlohou.1

Hlavní křesťanské symboly jsou obecně kulturními symboly. To platí do jisté míry i o symbolu kříže, který je ústředním symbolem křesťanství a je spojen s jedinečnou událostí dějin spásy. S tímto znamením v různých tvarových obměnách se setkáváme již v mnoha kulturách a to ve více významech. Kříž jako starobylý předkřesťanský symbol je univerzálním znamením lidstva. Má střed a rozpíná se do čtyř směrů. Představuje tak základní schéma kosmu. K nejstarším starokřesťanským výtvarným motivům patří ryba (Kristovo jméno), fénix (zmrtvýchvstání), jelen (touha), palma (ráj) a další.2

Sdělení pomocí znaků a obrázků

Příručkou pro výtvarnou práci v náboženství je publikace Heinze Gerlacha s názvem Sprechzeichnungen zur Bibel (Hamburg 1984).3 Evangelický farář Heinz Gerlach se stal následovníkem umělce Helmuta Uhriga4 a uplatňoval tuto metodu při dětských bohoslužbách, konfirmačním cvičení a vyučování náboženství ve škole. Tato metoda, která se harmonicky spojuje s vyprávěným slovem, je snadno osvojitelná, bez velkých finančních nákladů a mnohostranně využitelná. Každá metoda však má své hranice a měla by být užívána uváženě. Může být základem dalších metod – látkové aplikace, flanelografu atd. Jde o návrhy, náčrty, které mají podnítit tvořivost těch, kteří s knihou pracují. V úvodu cituje autor Arthura Schopenhauera: „Když přemýšlím, nenapadá mě často nic zvláštního. Ale když druhý něco říká, napadne mě něco lepšího. Když vás napadne něco lepšího, potom tato kniha již tím prokázala dobrou službu."5

U dětí je větší soustředění, když se na něco dívají, než když pouze naslouchají. Pomocí pro soustředěnost může být tato metoda mluvících znaků a obrázků. Základem je jednoduchost. Kreslit podle předloh může každý! Obrázky nesvazují, ale dávají prostor pro fantazii a svobodnou tvorbu dětí. Obrázky napomáhají k identifikaci dětí s biblickými postavami. Tato metoda má své uplatnění ve vyučování náboženství, ale též v mateřské školce nebo při dětských bohoslužbách. Jako techniku a materiál lze použít tužky či fix a kreslit na papír (velké čtvrtky nebo balicí papír), případně křídou na tabuli. Je možné užívat i přírodní materiál (písek, kůru, větev, kameny apod.).

Funkce obrázků a jejich kompozice

1) Obrázky se využívají při vyprávění. Vyučující vypráví biblickou událost a
hned současně kreslí znaky na tabuli nebo na velký arch papíru. Znaky a obrázky nechtějí být ilustrací v pravém slova smyslu. Ilustrace je věrný obraz, reprodukce, která zachycuje skutečnost s fotografickou přesností. Má dokumentární hodnotu. Při ilustraci, která ukazuje dům, je míněn konkrétní dům. Zde se jedná o znamení. „Mluvící znak" domu vyjadřuje to, co pro každého dům znamená – místo života, rodiště. Mluvící znak je jakési symbolické písmo.

2) Kreslení slouží jako nástroj k zapamatování. Příležitostně budou děti kreslit obrázky podle předlohy na tabuli, aby si tímto způsobem událost zapamatovaly.

3) Předkreslený obrázek přináší podnět pro fantazii a vlastní tvořivost. Možná bude náčrt katechety použit pouze jako předloha pro další výtvarné zpracování – koláž z barevného papíru nebo látky, mozaiku. Vhodné je využití techniky starokřesťanského umění - mozaika, malba, rytí. Též je možné modelovat z hlíny, neboť keramika je staré řemeslo v biblické době (Jr 18,4.6; Ř 9,21).

Výtvarné vyjádření náboženských představ

Meze didaktické názornosti jsou dané příkazem Desatera (Ex 20,4n). Boha samotného, který je nepředmětný subjekt, nelze výtvarně vyjádřit. Není z teologických důvodů vhodné vyjadřovat Boha Otce lidskou postavou, ačkoliv se s tímto vyjádřením v křesťanském umění setkáváme.6 Boží skrytost v katechetické kresbě vyjadřuje oblak. Jiné symbolické vyjádření je tetragram, světlo, paprsky, ruka, koruna nebo oko. Boží existenci je možné vyjadřovat jen znameními. Zcela nesprávné je zpodobování Boha Otce jako starce nebo lidskou postavu. Znamením Boží skrytosti je oblak. Bůh a jeho působení je vyjadřováno světlem, paprsky. Ruka je znamením Božího jednání, jeho zaslíbení a požehnání. Symbol oka vyjadřuje Boží vševědoucnost a všudypřítomnost. Blesk je znamením Božího hněvu. Před tímto symbolem je třeba varovat, neboť nemáme dětem nahánět strach bouřkou. Boží jednání je vyjadřováno andělem. Diskutované je, zda mají andělé být zobrazováni s křídly nebo bez nich.

Pro kompozici náboženské kresby je důležité umístění nahoře nebo dole. Nahoře a dole není jen určení místa, ale též kvalitativní výpověď. Negativní představy jsou spojeny s tím, co je dole, a pozitivní s tím, co je nahoře.

Základní náboženská představa je, že Bůh je „nahoře" (v synagoze je tetragram (Boží jméno) umístěno nahoře, symbol Boží trojice je nahoře nad oltářem nebo v kopuli). Hřích je spojen s tím, co je dole (poklesnutí, pád). Abstraktní a neviditelné pochody mohou být tak viditelně naznačeny. Například přijetí oběti Ábela se vyjadřuje stoupajícím dýmem vzhůru a nepřijetí Kainovy oběti zase dýmem padajícím dolů k zemi. Při zobrazení scény návratu marnotratného syna je otec nahoře a syn přichází zezdola.

Význam má i stranové uspořádání a rozmístění. Pravá strana je kladná (lotr na kříži po pravici, spravedliví po pravici, Kristus sedí na pravici Boží v Krédu). Co je ve skutečnosti vpravo, je na obrázku vlevo. Seřazením více obrázků zleva doprava můžeme vyjádřit děj nebo sérií obrázků rozmístěnou zezdola nahoru naznačíme spásný pohyb směrem vzhůru. Kompozice z jednotlivých obrázků může být uspořádána do kruhu kolem středu. Nejdůležitější je to, co je ve středu. Například při výtvarném zpracování podobenství o rozsévači je rozsévač – Ježíš Kristus uprostřed a kolem jsou rozmístěné obrázky jednotlivých druhů půdy – Ježíšových posluchačů. V obrázku hraje svou roli i velikost postav a předmětů. Nejen přední postava v kompozici, ale také to, co je významné, může být vyjádřeno větším rozměrem. Barvy mají své symbolické sdělení, například barevným pozadím obrázku lze vyjádřit Boží zaslíbení, modrou barvou nebe nebo naopak lidský hřích nebo Boží hněv temnou barvou oblohy.

Nejen ten, kdo vypráví biblický příběh, musí podstoupit exegetickou práci, ale i ten, kdo kreslí. Na začátku výtvarného námětu biblické události je třeba důkladný výklad textu (exegeze). Teprve tehdy, jestliže porozumíme správně biblickému textu, můžeme správně vytvořit i kresbu.

Zásady při kreslení na tabuli a do sešitu

1) Při kresbě na tabuli kresli vždy před zrakem dítěte a neobracej se k dětem plně zády.

2) Sleduj celou skupinu a udržuj vhodnými otázkami stálý kontakt.

3) Používej barevné křídy.

4) Měj na paměti duševní schopnosti dítěte a kresli jen jednoduše a věci opravdu podstatné.

5) Náčrt kresli ve velkých rozměrech.

6) Dbej na čistotu tabule.

7) Pečuj o čistotu a úpravu sešitů dětí a často je prohlížej.

8) Kreslením neruš metodický postup vyprávění a výkladu. Kresli obvykle před vyprávěním nebo při opakování za účelem prohloubení látky.

9) Při psaní slov na nejnižším školním stupni piš hůlkovým písmem a podle předepsaného vzoru.

10) I na vyšším stupni piš na tabuli správně a čitelně jako pedagogové ve škole.

Výtvarná činnost má své místo v hodinách náboženství, doplňuje a rozvíjí vyprávění biblických událostí. Výtvarné práce dětí se současně uplatní i při výzdobě sboru, liturgii, při výstavách, pořádání soutěží, divadelních her nebo v diakonické službě církve, například v podobě přání k Vánocům nebo k narozeninám členům náboženské obce nebo obyvatelům v domovech důchodců. Výtvarnou činnost8 a esteticko-náboženskou výchovu mohou v širší míře rozvíjet pastorační asistenti a další církevní pracovníci, kteří se spolu s duchovními podílejí na katechetické práci církve.