logotype

Katechetika

Z historie

Naše církev od počátku pracovala naprosto samozřejmě s dětmi a mladými lidmi. Do padesátých let minulého století učili naši faráři, katecheti a katechetky náboženství ve školách. 

 

Po roce 1948 činil komunistický režim u nás všechno proti vyučování náboženství ve školách. byť oficiálně bylo povoleno a hlásala se svoboda náboženského vyznání, ve skutečnosti v praxi byl tvrdý proticírkevní a pronáboženský boj. Např. když farář přišel do školy, dozvěděl se od vedení školy, že přihlášky na náboženství, které před týdnem rozdal, nikdo nevyplnil, nikdo se nepřihlásil. Potom dotyčný farář potkával po městě rodiče žáků, kteří mu říkali, jak je zklamal, že náboženství už nechce učit.... 

Ředitelé některých škol přihlášky na náboženství likvidovali a dále se proklamovala svoboda vyznání v socialistické republice. Děti, které přicházely na fary a zúčastňovaly se DPD, DPB, DPM byly šikanovány a zastrašovány, byly o nich psány negativní posudky, aby se nedostaly na střední školy.

V nadějném období kolem let 1967 - 1968 bylo vyučování náboženství opět obnoveno. Ale lidé se báli a své děti nepřihlašovali. Také církev ve své většině rezignovala na práci s dětmi a s mládeží a nevedla skupinky ani na farách. 

Objevovaly se však výjimky. Někteří faráři se stále mladým věnovali, dokonce konali ilegální tábory, víkendová setkápní apod. - např. Kláskovi, Hanušovi, Hobzovi, Josef Špak, Václav Mikulecký, Zdeňka Schubertová a další. 

Po sametové revoluci v roce 1989 byla výuka na většině škol vítána a výnosem Ministerstva školství ČR zákonně povolena. Církev ale nebyla připravena a i dnes vyučování náboženství ve školách je velkou vzácností.

Mnohé farnosti i dnes zůstávají pasivní a je to škoda, neboť děti jsou naše budoucnost.